Abstrakt

Tento článek propojuje osobní zkušenost pomáhající pracovnice s odbornými poznatky o neurodivergenci, histaminové nerovnováze a psychoneuroimunologii. Ukazuje, jak hluboká citlivost nervového a imunitního systému může být nejen výzvou, ale i nástrojem vnímavosti, porozumění a etické praxe v pomáhajících profesích. Text je strukturován do odborné části, případové studie a etického závěru. Cílem je otevřít diskusi o tělech, která nejsou "standardní", a přesto nesou jedinečné poznání.

Abstract

This article connects the personal experience of a helping professional with scientific insights into neurodivergence, histamine imbalance and psychoneuroimmunology. It shows how heightened sensitivity of the nervous and immune system can be not only a challenge but also a tool for attunement, understanding, and ethical practice in helping professions. The text is structured into a theoretical part, case study, and ethical reflection. Its aim is to open a discussion about bodies that are not 'standard' yet carry unique knowledge.

Úvod

Jsou těla, která nepřijímají svět pasivně. Těla, která cítí dřív, než dorazí slova, a reagují i na to, co druzí míjejí. Jsou lidé, jejichž nervový systém je naladěn jinak — přesněji, ostřeji, někdy bolestně. A právě mezi těmito lidmi se často objevují ti, kdo vstupují do pomáhajících profesí.
Tento článek vychází z osobní zkušenosti ženy, která kombinuje hlubokou senzorickou vnímavost, neurodivergentní zpracování podnětů a tělesnou reaktivitu, projevující se především poruchou histaminové rovnováhy. V běžném životě se tato kombinace může jevit jako nevýhoda: únava, nestabilní tlak, bolestivé reakce na stres, přecitlivělost na léky, jídlo či prostředí. Ale v profesní rovině — pokud je pochopena a ukotvena — může být takové tělo i nástrojem přesného vhledu a neobyčejného vztahu k druhému.
Cílem textu je propojit poznatky z oblasti neurodivergence, psychoneuroimunologie a zkušenosti z pomáhajících profesí, a ukázat, jak tělo, které není "standardní", může být nositelem hlubokého porozumění i nástrojem etické práce. A zároveň, jak důležité je, aby taková těla nebyla v systému ignorována, přetěžována nebo nepochopena.

2. Neurodivergence, tělo a citlivost: když nervová soustava nese i vztah

Existují lidé, jejichž tělo reaguje jinak — rychleji, intenzivněji, v paradoxních souvislostech. U nich stres nevyvolá jen psychickou tenzi, ale i tělesný kolaps: zvracení, dušnost, pokles tlaku, chvění, ztrátu vědomí. Pro medicínu je často obtížné tento stav zařadit. Ale pro samotného člověka je to každodenní realita.
V současné odborné literatuře se objevuje stále více výzkumů potvrzujících, že neurodivergence — tedy odlišnosti ve fungování mozku a nervové soustavy — jsou často spojeny s narušenou regulací imunitní a zánětlivé odpovědi (Quintana et al., 2021; Theoharides et al., 2015). Mastocyty (žírné buňky), které uvolňují histamin, nejsou aktivovány jen alergeny, ale i stresovou signalizací z centrální nervové soustavy (Kritas et al., 2014).
Například syndrom aktivace žírných buněk (MCAS) nebo histaminová intolerance jsou stavy, kde tělo přehnaně reaguje na běžné vnitřní či vnější podněty — a současně je velmi obtížné tyto stavy objektivně měřit. U některých pacientů je hladina diaminooxidázy (DAO) v normě, ale funkční odbourávání histaminu je výrazně sníženo. Výsledkem je silná vegetativní reakce — ale bez jednoznačného spouštěče.
V pomáhajících profesích se s tímto fenoménem setkáváme častěji, než se obecně připouští. Pracovníci s vysokou citlivostí (často označováni jako HSP – Highly Sensitive Persons) nebo neurodivergencí (např. ASD, ADHD, traumatické spektrum) bývají dlouhodobě vystaveni zvýšené zátěži bez odpovídající kompenzace. Jejich tělo tak časem přebírá roli varovného systému — a reaguje tam, kde vědomí už nestačí.
"Zvýšená senzorická citlivost je často zaměňována za slabost. Ve skutečnosti je to adaptace těla na prostředí, které není schopné reflektovat hloubku."
— vlastní poznámka autorky
Z hlediska psychoneuroimunologie hraje zásadní roli tzv. vagová osa – spojení mezi mozkem, srdcem a trávením, řízené bloudivým nervem (nervus vagus). Tento systém je u citlivých osob výrazně vnímavější k disharmonii. Dlouhodobé napětí, trauma nebo narušené vztahové vazby mohou výrazně přispět k somatizaci i histaminovým reakcím (Porges, 2011; Raison & Miller, 2013).

2.1 Hlubší pohled na neurodivergenci

Neurodivergence je zastřešující termín, který označuje přirozenou variabilitu v neurologickém vývoji a fungování mozku. Namísto vnímání odlišností jako patologie tento koncept zdůrazňuje, že lidský mozek se může vyvíjet a fungovat různými způsoby, a to je třeba respektovat. Kromě autistického spektra (ASD) a poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) zahrnuje neurodivergence i další stavy, jako jsou specifické poruchy učení (například dyslexie, dysgrafie a dyskalkulie) a Touretteův syndrom. Je klíčové zdůraznit, že neurodivergence není nemoc, ale odlišný neurologický profil.

2.2 Projevy neurodivergence v tělesném vnímání a reakcích

U neurodivergentních osob se často setkáváme s odlišným zpracováním senzorických informací. To se může projevovat jak zvýšenou citlivostí (hypersenzitivitou), tak sníženou citlivostí (hyposenzitivitou) na různé podněty. Hypersenzitivita znamená, že jedinec vnímá podněty intenzivněji než ostatní. Může se jednat o zvýšenou citlivost na bolest, dotek, zvuk, světlo, vůně, chutě či vestibulární podněty (pohyb a rovnováha). Naopak hyposenzitivita se projevuje sníženou citlivostí a potřebou vyhledávat intenzivnější podněty, aby je jedinec vůbec zaznamenal. Dále se mohou vyskytovat specifické tělesné pocity, které jsou pro neurotypické osoby obtížně pochopitelné a popsatelné.

2.3 Propojení neurodivergence s imunitním systémem

Jak již bylo zmíněno, existuje propojení mezi neurodivergencí a narušenou regulací imunitní a zánětlivé odpovědi. Stres hraje v tomto procesu významnou roli, neboť může ovlivňovat uvolňování histaminu v těle. Konkrétně se to může projevit například syndromem aktivace žírných buněk (MCAS), kdy žírné buňky přehnaně reagují na různé spouštěče a uvolňují nadměrné množství histaminu a dalších mediátorů. Dalším příkladem je histaminová intolerance, kdy tělo není schopno efektivně odbourávat histamin, což vede k různým symptomům, jako jsou trávicí potíže, kožní reakce, bolesti hlavy a únava.

3. Příběh jedné ženy z pomáhající profese: když tělo promlouvá dřív než mysl

Marie (jméno bylo změněno) je žena, která působí v oblasti pomáhajících profesí téměř dvacet let. Její přístup k lidem je hluboký, vnímavý, zakotvený v osobní integritě. Pracuje s dětmi, dospívajícími, rodinami — často tam, kde selhávají standardní přístupy. Její práce je založena na vnímání jemných změn v chování, dynamice vztahů, i v tom, co druhý nevysloví...
"Když vstoupím do místnosti, poznám, kde je napětí. Tělo mi to řekne dřív, než si to stačím uvědomit vědomě. Není to intuice. Je to fyzická reakce. Třes, tlak, někdy až bolest." — Marie, osobní poznámka

4. Když se citlivost stane výbavou, ne diagnózou

Citlivost těla, jakou popisuje příběh Marie, není slabostí. Je jiným způsobem vnímání. V systému, který často odměňuje výkonnost, odolnost a vnější stabilitu, zůstávají tito lidé na okraji — a přitom právě oni přinášejí poznání, které nelze získat žádnou metodikou: schopnost navázat vztah, být nositelem bezpečí, číst mezi slovy i v jejich nepřítomnosti...
"Jestli má pomáhající profese budoucnost, pak jen tehdy, bude-li sama schopná chránit své citlivé."

4.1 Důvody přitahování k pomáhajícím profesím

Lidé s neurodivergencí jsou často přitahováni k pomáhajícím profesím. Jedním z důvodů může být jejich zvýšená empatie, tedy schopnost hluboce se vcítit do prožívání druhých. Často mají také silný smysl pro spravedlnost a touhu pomáhat a chránit zranitelné. Dále je může motivovat touha porozumět sobě i druhým a hledání smysluplné práce, která naplňuje jejich hodnoty.

4.2 Přínosy neurodivergence v terapeutickém procesu

Citlivost a odlišné vnímání, které jsou charakteristické pro neurodivergentní osoby, mohou být v terapeutickém procesu cenným přínosem. Neurodivergentní terapeuti často vynikají ve vnímání neverbálních signálů, jako je řeč těla a mikroexprese, což jim umožňuje hlouběji porozumět klientovým emocím a potřebám. Dále mají schopnost odhalovat jemné nuance v chování a komunikaci, které by ostatním mohly uniknout. V neposlední řadě vytvářejí hluboký a autentický vztah s klientem, založený na důvěře, porozumění a přijetí. Jejich myšlení bývá inovativní a dokáží nalézat nekonvenční řešení.

4.3 Výzvy, kterým pracovníci s neurodivergencí čelí

Práce v pomáhajících profesích s sebou nese i výzvy, se kterými se neurodivergentní pracovníci mohou potýkat. Jedním z hlavních rizik je přetížení a vyhoření, které hrozí v důsledku chronického stresu a vysokých nároků na empatii. Někteří mohou mít potíže s regulací vlastních emocí, zejména v emočně náročných situacích. Odlišné vnímání času a organizace práce může vést k problémům s time managementem a plněním administrativních úkolů. V neposlední řadě se mohou vyskytovat výzvy v sociální interakci a komunikaci, zvláště v konvenčním pracovním prostředí, které nemusí být vždy dostatečně inkluzivní.

5. Sebereflexe, etika a supervize v kontextu neurodivergence

5.1 Význam a rozvoj sebereflexe

Sebereflexe je klíčová pro všechny pracovníky v pomáhajících profesích, ale pro neurodivergentní pracovníky má zvláštní význam. Zvýšená citlivost a odlišné vnímání mohou být zdrojem hlubokého porozumění, ale zároveň vyžadují pečlivé uvědomování si vlastních reakcí a hranic.

Nástroje a techniky sebereflexe:

• Vedení deníku: Pravidelné zaznamenávání myšlenek, pocitů a tělesných reakcí po terapeutických sezeních může pomoci odhalit opakující se vzorce a spouštěče.

• Mindfulness a meditace: Tyto praktiky podporují všímavost a schopnost pozorovat své vnitřní stavy bez posuzování.

• Umělecké vyjádření: Terapie uměním, psaní nebo jiné formy kreativního vyjádření mohou poskytnout neverbální způsob, jak prozkoumat a zpracovat emoce.

• Supervize a konzultace: Pravidelná supervize a konzultace s kolegy nabízejí cenný prostor pro reflexi a získání vnějšího pohledu.

5.2 Etické aspekty práce

Etický přístup je základem každé pomáhající profese. V kontextu neurodivergence je třeba věnovat zvláštní pozornost následujícím aspektům:

• Hranice: Vzhledem ke zvýšené citlivosti je klíčové jasně si stanovovat a udržovat profesionální hranice, aby se předešlo přetížení a vyhoření.

• Přenost a protipřenos: Intenzivnější emoční reakce mohou vést k silnějším projevům přenosu a protipřenosu. Sebereflexe a supervize jsou nezbytné pro jejich rozpoznání a zpracování.

• Autenticita a transparentnost: Neurodivergentní terapeuti často kladou důraz na autenticitu a upřímnost ve vztahu s klientem. Je však důležité, aby tato autenticita byla vždy v souladu s etickými principy a potřebami klienta.

• Sebeobhajoba: Neurodivergentní pracovníci mohou potřebovat aktivněji prosazovat své potřeby a hranice v pracovním prostředí, aby si zajistili podmínky, které jim umožňují efektivně pracovat.

5.3 Role supervize

Supervize hraje klíčovou roli v podpoře neurodivergentních pracovníků v pomáhajících profesích. Supervizor by měl být obeznámen s konceptem neurodivergence a jeho dopady na terapeutickou praxi.

Doporučení pro supervizory:

• Individualizovaný přístup: Supervize by měla zohledňovat specifické potřeby a silné stránky každého terapeuta.

• Podpora sebereflexe: Supervizor by měl aktivně podporovat terapeuta v rozvoji sebereflexe a pomáhat mu zpracovávat náročné situace.

• Etické vedení: Supervizor by měl poskytovat etické vedení a pomáhat terapeutovi orientovat se v etických dilematech.

• Rozvoj silných stránek: Supervize by se měla zaměřovat nejen na řešení problémů, ale i na rozvoj jedinečných silných stránek, které neurodivergentní terapeuti do praxe přinášejí.

• Respekt k odlišnosti: Supervizor by měl respektovat neurodiverzitu jako legitimní součást terapeutické osobnosti a podporovat terapeuta v rozvíjení jeho autentického stylu.

Použité odborné zdroje

Kritas, S. K., Caraffa, A., Antinolfi, P., Saggini, A., & Theoharides, T. C. (2014). Mast cells contribute to inflammation in autism and other neuropsychiatric disorders. Frontiers in Neuroscience, 8, 141. https://doi.org/10.3389/fnins.2014.00141

Porges, S. W. (2011). The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, and Self-Regulation. New York: W.W. Norton & Company.

Quintana, D. S., Kemp, A. H., Alvares, G. A., & Guastella, A. J. (2021). A role for autonomic cardiac control in the effects of oxytocin on social behavior and psychiatric illness. Frontiers in Neuroscience, 15, 614437. https://doi.org/10.3389/fnins.2021.614437

Raison, C. L., & Miller, A. H. (2013). The evolutionary significance of depression in Pathogen Host Defense (PATHOS-D). Molecular Psychiatry, 18(1), 15–37. https://doi.org/10.1038/mp.2012.2

Theoharides, T. C., Tsilioni, I., & Patel, A. B. (2015). Atopic diseases and inflammation of the brain in the pathogenesis of autism spectrum disorders. Translational Psychiatry, 6, e844. https://doi.org/10.1038/tp.2016.30